Rozhodnutí o AI, které nikdo nechce podepsat

CTO chce stavět, CFO škrtá rozpočet, CEO chce výsledky za tři měsíce.

Každý u stolu má svůj dobrý důvod to teď nepodepsat, a projekt zůstává viset ve vzduchu. Takže se čeká.

Dnešní číslo newsletteru je o tom, proč se rozhodnutí o AI zasekává mezi rolemi, a jak z něj udělat rozhodnutí, které někdo dokáže vlastnit.

---

Velká firma, dvanáctiměsíční nasazení AI napříč celým provozem. Na papíře čistý plán, víc než 6 milionů, spočítané úspory, a přesto se šest týdnů nepohnulo z místa.

Nikdo neřekl ne. Jen nikdo nechtěl říct ano sázce za 6 milionů, jejíž návratnost dopředu neukážete.

CTO chtěl stavět, ale nemohl slíbit ROI. CFO neuvolní 6 milionů na neověřený návrat. CEO chtěl výsledek za kvartál, ne za rok. A nad tím vším drží další role právo veta na data a bezpečnost. Říct jim ano nepřinese nikomu nic než riziko.

Nikdo nerozhodl a projekt žil ve stavu „vyhodnocujeme to“.

Rozhodnutí o AI padá mezi role s protichůdnou motivací: stavět, rozpočet, rychlost, riziko. Každý optimalizuje svoje a součet je paralýza. Čím větší a nejistější sázka, tím míň ji někdo chce vlastnit.

Díky AI se trh hýbe tak rychle, že šest týdnů čekání vás odsune jako dřív dva roky. Modely zlevní, konkurence vydá další verzi, váš plán zestárne dřív, než ho někdo podepíše.

Jednoduchý test před rozhodnutím

Než příště otevřete „děláme AI?“, odpovězte na čtyři otázky:

1. Kdo konkrétně podepíše go/no-go? Jméno, ne „vedení“.
2. Kdy to rozhodnutí padne? Datum.
3. Podle jakého signálu? Měřitelného, ne podle dojmu.
4. Kolik stojí to první rozhodnutí, jestli celý projekt, nebo jen první krok?

Pokud u některé nemáte odpověď, tady to drhne. Rozhodnutí nikdo nevlastní.

Co se typicky ukáže

Překážka skoro nikdy není technická. Chcete po někom, aby vlastnil neověřitelnou sázku. Žádný CTO, CFO ani CEO nechce podepsat 6 milionů za návrat, který uvidí až za rok.

Zmenšete sázku a najednou má majitele.

Co s tím bez reorganizace a bez nových procesů

• Rozbijte velké rozhodnutí na malé. U této firmy bylo první reálné rozhodnutí 15 % nákladů a 100 % učení. Nejdřív se změří výchozí stav, postaví nejmenší možná věc, a teprve proti reálným číslům se rozhodne o zbytku.
• Pojmenujte vlastníka go/no-go a datum, kdy padne. Rozhodnutí bez majitele a bez termínu visí donekonečna.
• Definujte signál pro go. Něco pozorovatelného, třeba že to lidi používají v běžné práci, i když se nedívá vedení.
• Oddělte rozhodnutí „začít“ od rozhodnutí „rozjet naplno“. První je levné. Druhé děláte s daty v ruce.

---

Pohled za byznys — Jakub Štengl

U klientů to vidím čím dál častěji. AI projekt často padne na tom, že rozhodnutí nemá majitele. Tři lidé u stolu, tři protichůdné motivace, a žádný z nich nechce sám podepsat sázku, jejíž návratnost uvidí až za rok.

Politika uvnitř firmy není sprosté slovo, je to realita. CISO a DPO mají právo veta a žádný důvod říct ano. CFO neuvolní rozpočet na něco, co se neměří. Když to nepojmenujete dopředu, projekt neumře. Jen se nikam nepohne. A to je dražší než jasné ne.

Otázka, kterou teď kladu na každé schůzce před startem: kdo podepíše go/no-go, kdy, a podle čeho? Když na to nikdo neumí odpovědět, problém není v AI. Rozhodnutí nikdo nevlastní.

Pohled za technologie — Jakub Inger

Na úvodní konzultaci většinou rychle zjistíme, že každý účastník řeší něco trochu jiného. A upřímně, je to spíš dobře než špatně. Když se podaří sladit různé pohledy a očekávání, dává mnohem větší smysl začít několika menšími, dobře zvládnutými kroky než stavět velké plány od stolu.

Kolem AI je dnes hodně FOMO, to je realita. Neznamená to ale, že kdo nezačal před rokem, má smůlu. Ten vlak se dá pořád bez problémů dohnat a často rychleji, než si myslíte. Důležité je nepodlehnout dojmu, že je potřeba nasadit všechno najednou.

Mnohem lepší je postavit věci od začátku smysluplně. S ohledem na váš technologický stack, fungování firmy i potřeby zákazníků.

Pak AI není další iniciativa navíc, ale nástroj, který přináší měřitelnou hodnotu.